Klára byla jako chodící sluneční paprsek. Kamkoli vstoupila, tam přinesla smích, energii a pestré barvy. Lidé v jejím sousedství říkali, že k zahřátí u srdce stačí jediný její pohled. Jednoho upršeného úterý se celé město zahalilo do šedivých mraků. Lidé spěchali po ulicích s hlavami sklopenými k zemi a nálada pod bodem mrazu by se dala krájet. Klára se na to nemohla dívat. Vázala si do zlatých vlasů svou nejoblíbenější růžovo-žlutou šálu, nasadila květinové náušnice a vyběhla ven. Postavila se doprostřed náměstí, zamávala na kolemjdoucí dvěma prsty na znamení míru a klukovským mrknutím oka spustila lavinu úsměvů. Její nakažlivé veselí během chvíle proměnilo uplakaný den v nejbarevnější odpoledne týdne, protože Klára moc dobře věděla, že to největší slunce nosí člověk v sobě.
Zde je krátká, veselá básnička pro Kláru:
Šedé mraky nemají tu moc,
Klára lidem běží na pomoc.
S mašlí ve vlasech a s úsměvem,
prozáří hned celý rodný den.
Mrkne okem, rukou zamává,
každému kus štěstí rozdává.
Kde je Klára, tam je smíchu dost,
světem kráčí jenom pro radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat
✍️👍🤚👌🙂😃🤓🧡❣️🤎🙋🏵️🌼🌹🍁🍵☕🍰🍾🍷🎃🎄